A vykřičím to do světa!!!To není možné!To jsem opravdu ta nejhorší na světě??Jak je možné,že at udělám cokoliv,nikdy to není dost dobré?Kdybych se rozkrájela na tisíc kousků,kdybych měla vše jak z alabastru(jakože nemám)stejně by to pořád bylo málo....dnes jsem pánovi tvorstva nekoupila zakysanou smetanu(sms jsem si přečetla až doma)a všechno špatně!Prý jsem to udělala schválně!sbalil se a odjel,děti mi samozřejmě nechal na krku,protože co on by se s nima otravoval..on je přece svobodný a děti jsou moje...at si podojím krávu,jak chci,třeba s dětma za krkem,to je přece moje záležitost!Zachránila jsem tele a neustále je mi to vyčítáno..kdybych ho nechala zdechnout,tak udělám zřejmě líp..
Už to nemůžu vydržet...dusím to všechno v sobě...a že se toho naskládalo...Onehdá jsem byla domluvená s mamkou,že přijedou pro prasata a že je on chytne..když tady byli,odjel s tím,že je za chvíli zpátky...a už nepřijel,prasata jsme chytali sami.....
Tuhle,když jsem ho nutně potřebovala-prase mělo úraz a byl zase pryč, tak jsem mu volala a bud mi típnul telefon,nebo mi ho vzal a nic do něj neřekl..ani půl slova...Pak jsem se dozvěděla,že mi nemohl říct,kde je(vařil někde pivo)...
Když má pohlídat Tobíka je to,jako bych mu ubližovala...Už radši říkám kamarádce,pokud to jde...Samozřejmě mi to vyčítá,že jsem tam dlouho(at je to cokoliv)že se to s Tobíkem nedalo vydržet...atd...
Je mi z toho všeho hrozně smutno...je mi smutno z toho,že má spoustu kamarádek a já kamarády(muže)mít nesmím a když mám,tak je z toho hrozné dusno...že má úplně jiný metr na sebe,cizí lidi a na mě..že já musím vydržet a snést všechno,zatímco u cizích je mu spousta věcí blbých a může se přetrhnout,aby jim vyhověl...
Nechce se mnou a dětmi nikam jet,zatímco s kamarády jede až k moři...kdo by se prý s náma otravoval...já nemůžu ani navštívit mamku,která bydlí 45km daleko a on,když se rozhodne jet na koncert,tak jede,at je to kdekoliv...nevím,co mám dělat,jak se mám chovat,protože at dělám cokoliv,je to špatně..když mlčím nadává mi,když si nenechám něco líbit tak taky...když neuvařím,nadává mi a když uvařím nadává,že jsem to neuvařila podle jeho gusta...
Ted jsem objednala Kamilce v cukrárně dort k narozeninám a mám strach mu to říct..zase bude nadávat,že jsem neschopná ho upéct sama..budu toho mít docela dost,Kamča si pozvala kamarádky ze školky a sestřenice,budu dělat chlebíčky a taky jsme se rozhodli pro cestu za pokladem(děti půjdou po fáborcích,u každého bude nějaký úkol a na konci poklad.sladkosti)
Starám se o dvě děti,krávu,králíky,drůbež,tele,které potřebuje 3krát denně nakrmit..kráva se musí denně dojit...ale všechno je málo...vařím,peru,snažím se něco vypěstovat na zahrádce...ale pořád jsem k ničemu...
Snažím se mít hezký domov,aby děti byly čisté,aby měli hezký pokojíček,aby byly spokojené,aby si třeba i něco užili...ale pořád jsem hysterka...Jsem hysterka,protože mi vadí,že má prase vyhřezlý konečník a on to neřeší...Jsem hysterka,protože nechci,aby doma chodil v botech,protože uklízím a vysávám...
Žiju tady prý zadarmo,tak mám držet hubu...Zvláštní,on tu má kamaráda,co s náma bydlí,který tu taky žije zadarmo a ještě mu platí za práci,co tady udělá 9000měsíčně...a to se opravdu nepřetrhne..
Nebaví mě to opravdu ne...co mě tu drží?Mám ráda zvířata o bojím se,že když odejdu,nebude se o ně starat(i když jsou jeho)...Mám 3800mateřské a z toho se dvěma dětmi prostě nevyžiju...nemám si z čeho zaplatit podnájem,kauci...k mamce jít nemůžu,má malinké 2+1,kde není koupelna ani wc,ani zavedená voda v domě,bydlí tam ještě dva bratři.....už několikrát mi vyhrožoval,že by na mě poštval sociálku a děti mi sebral..věřím tomu...udělal by to ze msty,ne z lásky k nim...
Někdy si sním o někom,kdo by mě ze všech těhle(pardon)sraček vytáhnul....kdo by se za mě postavil a kdo by mě měl rád takovou jaká jsem i s dětmi...kdo by nevyčítal,nenadával,kdo by nás třeba vzal na obyčejný výlet a neopil se při tom...Kdo by cítil věci podobně,kdo by chtěl podobně žít..Kdo by chtěl chovat zvířata,pěstovat si zeleninu,mít vlastní střechu nad hlavou odkud by mě nikdo nevyháněl...Jenže stojím nohama pevně na zemi a je mi jasné,že se o sebe a děti musím postarat sama..že to nikdo jiný neudělá,že nikdo takový neexistuje...a co dál?nevím,občas mám strach,že my ty nervy bouchnou docela a stane se něco hrozného...Jediné co vím je,že tohle by nevydržel nikdo.Je to šikana....asi jsem to nechala zajít moc daleko..On je můj první..představovala jsem si,že to bude na celý život,na pořád,na vážno,zamilovala se až po uši.....Já jsem asi jeho šestá,nebo,kdo ví...Přede mnou žil pět let s jednou(jmenuje se Lucie)se kterou se také rozešli..ale neměli děti...když odcházela,otěhotněla a dodnes se neví,jestli je to dítě Petra,nebo jejího muže(se kterým má další dvě)Petr chtěl testy otcovství,ale bylo to tehdy drahé a její nový muž řekl,že je mu to jedno,že on to vědět nechce...Dodnes toho zneužívá a často si mailují,občas se schází...On mi ji předhazuje...Tak proč se rozešli?
Na jednu ženskou je toho moc...přála bych si nic neřešit,nebo jen takové ty běžné provozní věci...přála bych si,abych byla svobodná,měla vlastní bydlení...Aby můj život měl cenu,abych se nebála,že když něco udělám,bude peklo....aby si někdo vážil mé práce,mých znalostí,mé péče...Abych měla DOMOV.Domov dělají lidé,ne dům....Jak dlouho tohle ještě vydržím?nevím....
