Nemám dnes dobrý den...možná by bylo lepší,kdybych vůbec nepsala,ale nikoho tu nemám a musí to ven...tímto se omlouvám všem,které to pobouří....Začalo to možná už včera...Rozpadla se nám skřínka pod umyvadlo..Nedivím se,když ležela na zemi,byla z bazaru z a50kč a několik let dobře sloužila..Našla jsem si v garáži skřínkou jinou(původně z kuchynské linky).Stačilo ji vyčistit a udělat pod ní soklík,protože když stála na zemi,nešla otvírat.A už jsme u toho..soklík..Řekla jsem to muži...ledabyle mávnul rukou,že to,,někdy udělá".A já už věděla,že je zle..To u nás znamená bud nikdy,nebo ,,možná,až bude čas"po nesčetných (mých)urgencích....Jenže já tak dlouho čekat nechci..Skřínka je potřeba,máme batole,které do koupelny občas vleze a z rozpadlé skřínky vše vytahá...Rozhodla jsem se tedy,že si soklík vyrobím sama...Muž hlídal Tobíka...Nemělo by to být naopak??Není to první věc,kterou jsem si musela vyrobit sama.Už jsem stloukla psí boudu,zazdívala,spárovala kachličky,škrábala zdi a malovala,brousila a natírala podlahu a okna,renovovala nábytek....Asi z apůl hodiny bylo hotovo,za dašlí půl hodiny jsem obstarala kravku a za další půl hodiny králíky a vynesla popel z kotle...Když jsem se zeptala,kde jsou kombinačky(jeden hřebík jsem zabila špatně a potřebovala ho vytáhnout..)nevěděl...Když jsem se zeptala,kde je kladivo-nevěděl....Nechápu...Jak chlap nemůže vědět,kde má vercajk??To je,jak kdyby přišel do kuchyně a zeptal se,kde je váha,vařečka,či jiné kuchynské náčiní a já odpověděla,že nevím....Poslal mě na místo,kde ani jedna z věcí nebyla...Soused zrovna štípal dřevo,tak jsem se ho mimoděk zeptala,jestli by věděl,kde má kombinačky,když bych je potřebovala...řekl,že věděl..Vytočilo mě to.Lehce..ještě jsem se držela..Po příchodu domů jsem našla muže v histerii,kde jsem tak dlouho,že má Tobík hlad..,že muž musí(najednou)jít ven...at si ho konečně vezmu...atd...Jenže,když bych byla doma s Tobíkem já,ani jednu z uvedených věcí by neudělal.....
Včera večer jsem si našla na bazaru krásnou skřín z Ikei z a 2500kč,z Kroměříže,takže v nejlepší možné dojezdové vzdálenosti..Je to skřín,po které už dlouho prahnu...Velká skřín pro děti a na ložní prádlo..Stále mám mnoho věcí tak různě,po krabicích..Ale muž skřín nepotřebuje(on má)a ani děti jí prý nepotřebují...Prý mi vybere ,,něco" nahoře-v prvním patře,kde jsou staré,polorozbité,nebo úplně rozbité,omšelé a nefunkční skříně,navíc,jeho kamaráda.Šli jsme se tam tedy podívat.Jenže skříně jsou v opravdu špatném stavu a je potřeba na nich udělat opravdu hodně práce,aby byli aspon funkční(estetickou stránkou se raději zabývat nebudu).Opět stejná odpověd:,,Jednou",,Až bude čas"...To už mě vytáčí dost...Zařídím si tedy odvoz (a placení)skříně sama...Jen mám v sobě neustále otázku,proč neváhá tatínek utratit za svou(ano,jen a pouze svou,my budem samozřejmě doma)dovolenou na Sycílii(která má proběhnout v dubnu) osm tisíc a dva tisíce pět set za skřín pro děti se mu zdá jako prohýření peněz....
Kamilka se začala štípat do krku,nebo podpaží..Není to hodně,ale dělá
to často..Podle mě jde o zlozvyk,který si ona sama už ani
neuvědomuje..Asi něco,jako když si děti koušou nehty..tuhle,když jsem
pro ní šla do školky,měla na krku úplně rudé kolečko...Snažila jsem se
odvádět její pozornost jinam...snažila jsem se,upozornit jí na to,at to
nedělá...nepomohlo...A tak ted po večerech sbírám všechny možné
informace a hned zítra jí musím objednat k dětskému psychologovi..Nelíbí
se mi to...Trápí mě to...Moc....Dneska jsem se od muže dozvěděla,že je
to prý hlavně má vinna...O dalších nepříjemnostech snad raději psát
nebudu...Původně jsem takové věci vůbec do blogu psát nechtěla,ale už mě
nebaví hrát si na štastnou rodinku,z farmy....Máme mezi sebou
problémy.Velké.A odnáší to děti.Je mi jich líto...přemýšlím nad
sebou...Asi nejsem dobrá máma....Nedokázala jsem jim zajistit klidný
domov...všechno o co jsem se snažila,ted vychází naprosto vniveč a
nepodstatně...Chtěla jsem,aby měly pěkný domov,aby se doma cítily
dobře..Ale hlavní je,aby spolu vycházeli dobře rodiče...A to je u nás
ten kámen úrazu...To se u nás nedaří.....Na spoustu věcí jsem už
rezignovala...Na co mám rezignovat ted?Na roli matky?Na život?Na přání
dětí?Na život na famě,který mě jinak baví?Na domov,který se (vlastně
neustále)snažím vytvářet?Na naději?
Držte mi prosím pěsti,at to všechno ustojím,at najdu psychologa,který nám(asi všem)pomůže....
 |
| Potěšil mě kaktus,který začíná kvést |
 |
| Tyhle kytičky si Kamilka sama vybrala do svého pokojíčku... |
 |
| Fazole na smetaně s domácí klobáskou... |
 |
| Ketka ukradla prasatům starý chleba.. |
 |
| Slepice se činí... |
 |
| Není jak Míše.... |
. |
| Ovečka Zuzka,co jsem ji odchovala na lahvi už dospěla... |
 |
| Prasečí útok na koryto.. |